Ájino výcvikové začátky
15.11.2010 18:13
Není pes jako pes, Ája je opravdu hodně jiná než Endy.
Jako fenečka je neuvěřitelně tvárná a vnímavá. Člověk by řekl, že ji skoro nemusíme nic učit, stačí se zaměřit na Enďase. Ale ne vždy to funguje, přeci jenom individualitka to je.
Co zvládá moc pěkně, je sedni a lehni, je velmi bystrá a tudíž zaujmutí polohy je rychlé a přesné, prostě radost pohledět. Přivolání funguje také pěkně, tedy pokud zrovna nezdrhá s nějakým humusem v držtičce. To pak nastupuje záchranná brzda v podobě vlekoucí se stopovačky, kterou hbitě zašlapávám (tedy pokud jsem v dosahu).
Pravidelně nás Ája doprovází na tréninky agility a jde jí to moc dobře. Co opravdu miluje, jsou tunely, je to taková naše tunelářka. S tím souvisí také nácvik nory. Vzhledem ke své velikosti tyhle disciplíny opravdu miluje, takže i norování bude její parketa. Jen ještě musí trochu vyzrát, aby si troufla na lišku, zatím je to pro ni velký nepřítel.
Všeobecně se dá říci, že Ája je nesmírně tvárné a empatické zvířátko, se kterým je opravdu radost pracovat. Jde to tak snadno, že to převáží její nesamostatnost a opičení se po Enďasovi. To naopak využívám tím, že stále intenzivně s Endym pracuji a to, co do něj nabuším, mnohonásobně zúročím nejen u něj, ale i u Ájinky. Takže vlasně dvě mouchy jednou ranou :).
Ája - jaká je?
22.10.2010 18:08
Už máme Áju skoro dva měsíce, takže můžeme charakterizovat, i když jen trošku.
S Enďasem rozhodně nemá srovnání, je to přece fenka. A tomu odpovídá i její naturel. Je hodně drobounká a díky tomu neuvěřitelně mrštná. Při honičkách s Enďasem získává na rychlosti a vytrvalosti. Za své bleskové akce si získala přezdívky "zlodějka" a výsadkářka". Řekla bych, že to naprosto přesně vystihuje její projev: než se člověk naděje, ukradne a uteče.
Přes svoji mrštnost a rychlost je velmi empatická a mazlivá, během prvního dne u nás si získala pána domu a to je opravdu výkon! Je hodně tvárná, proti Enďasovi úplně skvěle. Jen když jsou spolu, opičí se po Endym a hází na mě bobky.
Co je její největší nedostatek, je její žravost. Je to naprostej mistr v hledání těch největších humusů a zároveň jejich požírání. Na rozdíl od Enďase, kterej na povel "fuj!" vyplyvne a přijde pro pamlsek (že nám to ale dalo práce), Ája má taktiku "kdo uteče, vyhraje". Tohle jí netoleruju. Protože nehodlám vypadat jak pako, který lítá po sídlišti a honí čtyřměsíční štěně, frajerka nafasovala šňůru, což je její nezbytná venčící součást. Ze začátku mi jí bylo líto, takové drouboučké tělíčko a musí se vláčet se šňůrou. Ale co se dá dělat, Ája požírá a zdrhá, takže má smůlu. Když něco žere, zařvu "fuj!", a když nepustí, zašlápnu šňůru a je to. Jak nabírá na útěk, šňůra jí škubne, Ája pustí ulovenou kořist a já jsem spokojena. Tahle taktika funguje skvěle, jen jsem se musela zásobit šňůrama a peru a peru a peru. Doufám, že to jednoho dne skončí a Ájinka si vyjde na procházku jako slušně vychovaná psí dáma. :)
